Raně klasická filosofie: Porovnání verzí

Z KEROS
Přejít na: navigace, hledání
Řádka 1: Řádka 1:
−
V klasické době brzy (v  pozdním 5. století před n. l.) následuje „obrat k věcem lidským“ (sofisté, Sókratés) a vzniká slovo filosofie.
+
Zhodnocení (nadhodnocení?) řeči.
  
−
Kult „jsoucna“ a „podstaty“.
+
Vyděluje se technizovaný pojem myšlení.
  
−
Všechno starší se reinterpretuje (např. Aristotelés presokratiky).
+
Provázanost myšlení, řeči a „jsoucna“.
−
<br />
 
−
<br />
 
  
−
Kacířská představa:<br />
+
Zhodnocení (nadhodnocení?) bezrozpornosti, dokonce jako kriteria pravdy.
−
Přírodověda pokročilého 19. století by lépe navázala na pozdně archaický styl zkoumání (nebo ještě na raně klasické myšlenky), než na sókratovskou účelovost ve světě a aristotelské podstaty. Bez klasického vydělení člověka z přírody a rozpolcení světa na sublunární a nadlunární by šlo všechno líp. Argumentem pro tuto podvratnou představu je zkušenost s tím, jak pracně musíme při výkladu presokratiků odvysvětlovat aristotelské dezinterpretace, které prostřednictvím školní tradice všem vlezly pod kůži.<br />
 
−
(Soukromě to vidím tak, že mezi raným 5. stoletím před n. l. a pozdním 19. stoletím je ve filosofii zajímavých novinek jen poskrovnu, takže vynechání oné doby by přineslo menší škodu, než jakou přináší její nadhodnocování.)
 
  
−
Návrat před Sókrata může být útěchou nejen v prostředí moralizování (Nietzscheho motiv), ale také v době běsnícího antropocénu – i masivního zneužívání společenských věd.
+
Používá se důkaz sporem. (Sofisté, Parmenidés.)
−
<br />
 
−
<br />
 
  
−
(Ostatně, na mých oblíbených Kykladách představuje archaická doba druhý vrchol jejich slávy, po rané době bronzové, zatímco klasická doba tam přináší značný úpadek.)
+
 
 +
Příklad: Parmenidés, část zlomku B 8:
 +
 
 +
:Toutéž věcí je myslet a myslet, že jest, neboť větu<br />
 +
:bez jsoucího, v němž je vždy myšlení vyřčeno, nijak<br />
 +
:myšlení nemůžeš nalézt, vždyť není a nikdy nebude
 +
:nic jiného mimo jsoucí, neb Moira je sevřela pouty,
 +
:aby bylo vždy celé a bez hnutí. Proto vše bude
 +
:pouhým jménem, co lidé si vytkli věříce pevně,
 +
:že je to pravda: Vznikat a zanikat, být a též nebýt,
 +
:měnit svoje místo a barvu měnit jasnou.
 +
 
 +
 
 +
Přesto jako ohlédnutí za hodnotami archaické doby stále působí tragédie.
 
<br clear=all>
 
<br clear=all>
 
<br />
 
<br />

Verze z 9. 4. 2018, 17:28

Zhodnocení (nadhodnocení?) řeči.

Vyděluje se technizovaný pojem myšlení.

Provázanost myšlení, řeči a „jsoucna“.

Zhodnocení (nadhodnocení?) bezrozpornosti, dokonce jako kriteria pravdy.

Používá se důkaz sporem. (Sofisté, Parmenidés.)


Příklad: Parmenidés, část zlomku B 8:

Toutéž věcí je myslet a myslet, že jest, neboť větu
bez jsoucího, v němž je vždy myšlení vyřčeno, nijak
myšlení nemůžeš nalézt, vždyť není a nikdy nebude
nic jiného mimo jsoucí, neb Moira je sevřela pouty,
aby bylo vždy celé a bez hnutí. Proto vše bude
pouhým jménem, co lidé si vytkli věříce pevně,
že je to pravda: Vznikat a zanikat, být a též nebýt,
měnit svoje místo a barvu měnit jasnou.


Přesto jako ohlédnutí za hodnotami archaické doby stále působí tragédie. 


Dál na Obrat k věcem lidským

Zpátky na začátek této prezentace
Citováno z „http://142521.w21.wedos.ws/domains/keros.cz/index.php?title=Raně_klasická_filosofie&oldid=12742“